Osobní problémy, krize


Příklad 1: "Chtěla bych už rodinu."

Mám přítele 5 let, chtěla bych už založit rodinu. Je mi 27 let, přítel je o rok starší. On má hodně svých zájmů, sportuje apod., ale nedělá nic proto, abychom mohli být pořád spolu a měli kde bydlet. Mluvili jsme o tom mnohokrát. Obvykle říká, že na to máme ještě dost času. Co mám dělat?

Z vašeho dotazu je vidět, že vás situace dost trápí, že už jste zřejmě dospělá a chtěla byste vychovávat děti. Váš přítel tyto potřeby asi ještě nemá a je spokojen se stavem jaký je. Měli bychom zjistit, co byste za této situace měla dělat. Obvykle doporučuji asi 5 terapeutických sezení, která by nám pomohla k lepší orientaci v problému a také k optimálnímu řešení.

Jednoduché rady nebývají ty nejlepší a je výhodnější řešení hledat. Jde o to, co vám tento vztah přináší pozitivního? Co od něho můžete očekávat? Je dobré v tomto vztahu pokračovat a nebo přicházíte o jiné možnosti? Možná byste našla vhodnějšího a vyspělejšího partnera. Možná si málo věříte a vaše skutečné schopnosti ani nevidíte.



Příklad 2: "Nedokážu se seznámit s dívkou. "

Je mi 22 let a ještě se mi nepodařilo navázat vztah s dívkou. Líbí se mi jedna dívka, ale bojím se, že mě odmítne, že se jenom ztrapním.

Je vidět, že si málo věříte a také máte strach riskovat. Asi proto máte vážné důvody. Člověk si tvoří sebevědomí už v dětském věku. Velký vliv hraje rodinná výchova, osobnosti rodičů. Někteří rodiče nedokáží děti povzbudit, a tím jim zrovna nepomáhají. Jiní rodiče o dítě přehnaně a úzkostlivě pečují. Nevědomky mu znemožňují se osamostatnit a dospět. Dítě se tak stává závislé na rodičovské péči a všeho nového a neznámého se bojí. Možná máte nějaké nepříjemné zkušenosti z dřívější doby, zklamání apod.

Jedna z možností jak pomoci je psychoterapie, která pomůže odhalit příčinu problémů. Při terapii se snažíme měnit zažité stereotypy v myšlení, které brání vidět věci pozitivněji.

Jsou to např. myšlenky, které nás obvykle v náročných situacích napadají „jsem trapný, nedokážu to, jsem neschopný, vypadám blbě, určitě to nezvládnu“ apod. Tímto způsobem si vlastně situaci sami ztěžujeme. S léčbou můžete začít sám.

Snažte se strach překonávat. Zvládáním krizových situací se sebevědomí posiluje, útěkem před problémy naopak. Udělejte něco pro sebe, abyste se cítil dobře, třeba cvičte, běhejte … . Snažte se objevit své silné stránky, rozvíjejte své schopnosti – každý nějaké má.



Příklad 3: "Rozpadá se nám manželství."

Máme 3letou dceru, nový byt na hypotéku a dostali jsme se do krize. Já musím hodně pracovat, abych zaplatil byt, vstávám už ve 4 hod. ráno. Manželka si stěžuje, že jsem na ní zlý, dostává záchvaty pláče a mluví o tom, že si něco udělá. Mně vadí, že manželka není schopna zvládnout domácnost, přitom je celý den doma a hodně jí pomáhá tchýně – žehlí, umývá nádobí, hlídá dceru. Občas uvaří. Nechápu, proč nemůžeme žít sami bez tchyně, která už je stará a také je toho na ní moc. Nemáme žádné soukromí.

Musím vám dát za pravdu, že mladí manželé by měli žít pokud je to možné sami. Určitě jsou důležité první roky manželství, kdy se formují vztahy a jednotlivé role v rodině. Máte společný zájem, společnou zodpovědnost za dítě, společnou budoucnost. Do toho by se rodiče neměli vměšovat. Možná, že vaše manželka je ještě nedospělá, příliš závislá na matce. Jinak by si nenechala vzít svoji nezastupitelnou roli matky a hospodyně. Třeba tomu dopomohla tchyně, která neví, jak se realizovat po odchodu dospělých dětí z domova. Bohužel to vaší manželce může spíš uškodit a také vašemu manželství.

U vás je pravděpodobně problém, že na rodinu zřejmě nemáte moc času.

Co s tím ? Doporučovala bych v klidu si o problémech popovídat. Protože nevím, jestli byste to dokázali v klidu, bez emocí a zbytečného vyčítání, doporučovala bych přítomnost nestranného člověka, nejlépe psychoterapeuta. To by mohl být dobrý začátek a budete-li dost vytrvalí, určitě najdete řešení situace s pomocí terapeuta.



Příklad 4: "Můj partner je nesnesitelně žárlivý. "

Jsme spolu skoro 10 let, mně je 55 a jemu 59, děti z předchozích manželství jsou už dospělé. Nic by nám nemělo bránit, abychom žili spokojeně. Teď uvažuji, jestli se přece jen nemáme rozejít. Jeho žárlivost se stupňuje. Jsem poměrně nezávislá, mám zajímavou práci, chtěla bych se věnovat víc svým zálibám – tanec, jóga apod. Přítel mě kontroluje, jestli nemám milence, dělá scény, vyčítá, nemluví se mnou.

Život s žárlivým partnerem opravdu není jednoduchý. Z vašeho dotazu mám pocit, že tomu tak nebylo vždycky a že jste si asi dobře rozuměli, když jste spolu už tak dlouho. Příčin žárlivosti může být mnoho. Je možné, že se partner začal cítit opomíjený, protože se na vás stal závislý.

Píšete, že jste soběstačná. Možná to je právě to, co mu nyní vadí. Jak na tom je on? Asi si příliš nevěří, když vás podezřívá. Nevěří sám sobě a nevěří ani vám. Nevím, jestli neprožil dříve nějaké zklamání. Třeba ho opustila žena a on ztratil sebedůvěru. Možná ztrácí sebedůvěru, protože se mu něco nedaří, třeba v práci. Cítí, že stárne. Nevím, jak je to s vaším sexuálním životem. Tam často můžeme hledat příčiny. Některé ženy ztrácejí v období přechodu zájem o sexuální život. I to může být jedna z příčin žárlivosti. Třeba má sexuální problémy on a bojí se, že budete hledat uspokojení jinde.

Váš problém lze řešit pomocí psychoterapie. Snažte se získat pro tento způsob léčby i partnera. Mohli byste docházet oba dva.



Příklad 5: "Stres v práci"

Bojím se chodit do práce. Každý den mě čeká nějaká nepříjemnost. Práce by mě bavila, ale s příchodem nové vedoucí se hodně změnilo. Chová se nadřazeně, vyvolává konflikty, stále je s něčím nespokojena. Snažím se vyhovět, ale nemůžu se na práci soustředit. Když mám jít ráno do práce, už mám sevřený žaludek.

Je to pro vás zřejmě hodně nepříjemná situace. Bohužel nejste sama, kdo má takové problémy. Na vedoucích místech nejsou vždy ti praví a často neumějí jednat s lidmi.

Jejich podřízení z toho pak mívají nejrůznější obtíže, produktivita jejich práce samozřejmě klesá, jsou vyčerpaní, často ani doma nejsou schopni mluvit o jiném než o problémech v zaměstnání.

Co byste měla dělat, nelze přesně říci, potřebovala bych více informací. Každopádně, měla byste se pokusit s někým v práci promluvit, buď s jejím nadřízeným, nebo vedoucí samotnou. Třeba tím trpí víc lidí, nebo už někdo kvůli ní odešel.

Zkuste se nebát a neustupovat. Přece zájmem zaměstnavatele je, aby práce byla odvedena kvalitně. Konfliktní vedoucí a vyčerpaný, vystresovaný pracovník nemohou odvést kvalitní práci. Přečtěte si něco o asertivitě, nebo zkuste absolvovat kurz asertivity. Hledejte způsoby, jak se po práci odreagovat, relaxovat a potěšit se něčím příjemnějším.



Příklad 6: "Nerozumím si s rodiči"

Je mi 22 let, studuji 2. ročník střední školy, bydlím u rodičů. Už delší dobu si s nimi nerozumím, stále mě berou, jako bych byla malá. Kontrolují mě, pořád se jím něco nelíbí, např. jak studuji, kdy se vracím domů, s kým chodím apod. Nevím, proč si myslí, že mám žít podle jejich představ, je to přece můj život.

Máte pravdu v tom, že žijete svůj život a vy sama byste měla mít představu, co byste chtěla dělat, co vašemu životu bude dávat smysl. Možná, že v tom nemáte ještě jasno, nebo se vám nedaří promluvit si s rodiči. Když se na to podíváme z jiného pohledu – bydlíte u rodičů, jste na nich asi finančně závislá, takže vlastně nejste samostatná, jste do určité míry stále v pozici dítěte. Proto se nemůžete divit, že vás tak rodiče berou. Ale s tím by se dalo určitě dost udělat.

Třeba můžete hledat cestu k samostatnosti a dospělosti sama, ale je tu další možnost, že vám v tom bude pomáhat někdo jiný, přátelé, psychoterapeut. Určitě je tu víc možností, které je třeba objevit.



Příklad 7: "Nikdo mě nechápe"

Manželka se mnou před lety rozvedla proto, že se to prý se mnou nedá vydržet, nesnese moje deprese. Jsem sám, občas mám nějakou známost, ale brzy si přestaneme rozumět. Já bych chtěl trochu toho štěstí, ale potkávám samé hloupé a nepříjemné lidi. Do práce chodím jenom, protože musím. Každý se stará jen o sebe, a když tak vás podrazí. Vlastní sestra mi nechce pomoc, přitom by jí to nic neudělalo, potřeboval bych nějaké finance. Že prý je to moje chyba, mám se víc snažit.

Vypadá to, že jste zklamaný životem, vše hodnotíte negativně, nikdo vám nepomůže, jste sám. Nevím, co vše vás k tomuto postoji vedlo, možná trpíte depresí, která by šla léčit léky nebo psychoterapií. Život opravdu není jednoduchý, ale člověk nemůže moc spoléhat na druhé. Je dobře, když v sobě najde sílu, schopnosti, které během života posiluje a rozvíjí. Může dát svému životu smysl. Dělat to, co ho baví. To ho současně chrání před závislostí na druhých. Naopak, sám může být pro ostatní přínosem a jeho vztahy mají větší perspektivu.



Příklad 8: "Opustil mě manžel "

Po 14tiletém manželství mě opustil manžel, našel si mladší milenku. Máme spolu 2 děti. Nechápu to, protože jsme vycházeli poměrně dobře, i k dětem měl dobrý vztah. Teď všechno opustil a já se s tím nemohu vyrovnat, brečím, lituji se, mám vztek, špatně spím, křičím na děti. Jsem bezradná, jakoby se mi zhroutil celý svět.

Měla byste navštívit psychologa nebo psychiatra. Ocitla jste se v těžké situaci a měla byste mít možnost si o tom s někým promluvit. Bude zde problém, jak se na novou situaci adaptovat, budete potřebovat někoho, kdo vás pochopí, povzbudí, bude s vámi hledat řešení situace. Z léků jsou účinná slabší antidepresiva, která vám pomohou zvládnout nepříjemné emoce, pomohou vám získat pocit sebejistoty a postavit se na vlastní nohy.



Příklad 9: "Mám problémy v sexu"

Nejsem schopna sexuálního života, přišla jsem proto již o dva partnery. Bojím se, že zůstanu nakonec sama. Nevím o žádné možné příčině, v obou případech šlo o hodné a citlivé partnery, přesto jsem nebyla schopna styku. Při pokusu o pohlavní styk se ve mně všechno sevřelo a měla jsem až bolestivé křeče.

Ve vašem případě se jedná o poruchu zvanou vaginismus. Příčiny této poruchy nejsou přesně známy, pravděpodobně zde hraje zásadní roli psychika – např. strach ze ztráty kontroly při sexu, strach z otěhotnění, strach, který se vytvořil na základě minulých negativních zážitků, např. zneužívání v dětství. I jiné zkušenosti z dětství, třeba postoje rodičů k sexu, přísná náboženská víra mohou mít vliv na vznik této poruchy.

Doporučuji navštívit sexuologa a psychoterapeuta.



Příklad 10: "Hádáme se, nejsme schopni se domluvit"

S manželem jsme už 5 let, máme 4letou dceru, přestáváme si rozumět. Už delší dobu se často hádáme, většinou jde o úplné hlouposti. Bohužel potom spolu nemluvíme delší dobu, nebo si zase vyčítáme. Připadá mi, že je manžel necitlivý, nechápe mě, podceňuje, skoro všechno podle něj dělám špatně.

Asi nejčastějším problémem v manželství a v jiných mezilidských vztazích je vzájemná komunikace. Lidé se často nedokáží domluvit. Jedna z mnoha příčin je, že každý se na věc dívá ze svého pohledu. Jeden mluví o něčem, čemu druhý nerozumí a chápe to úplně jinak, než to bylo původně myšleno. Obvykle hrají hlavní roli emoce a často záleží na způsobu, jakým komunikace probíhá. V každém případě komunikovat potřebujeme, abychom si svá stanoviska, představy pocity, názory a další dokázali sdělit a co nejvíc vyjasnit.

Jestliže se vám to v manželství nedaří, má to nějakou příčinu, kterou bychom potřebovali najít a také hledat jiný způsob komunikace. Určitě by vám pomohlo několik psychoterapeutických pohovorů. Problém se týká vás obou, vašeho vztahu. Doporučuji, aby se sezení účastnil i manžel.



br/